Obě strany se dávno před schvalovací procedurou shodly, že klíčovým atributem nového rozpočtu musí být snížení raketově rostoucího veřejného dluhu. Ten dosáhl na počátku roku 2011 hodnoty 97% HDP. Přesto nebyly dlouho schopny předložit konkrétní, oboustranně akceptovatelné návrhy. Tuto strnulost podrobil tvrdé kritice předseda nezávislého rozpočtového výboru amerického Kongresu, Paul Ryan, který 5. dubna přišel s vlastními, velmi odvážnými návrhy parametrizace rozpočtu. Identifikoval příčiny současného marasmu a předložil léčbu nepopulárními, leč účinnými opatřeními. Jmenujme například cíl stabilizovat veřejný rozpočet již v roce 2015, nebo do roku 2018 snížit vládní výdaje o 20% HDP. K tomuto cíli by měla přispět simplifikace daňového systému (návrh horní hranice přímé daně pro fyzické i právnické osoby na 25%), a také částečná privatizace lékařské péče o důchodce, kdy by výdaje na jejich léčení nově financovaly soukromé pojišťovny se státní podporou (nikoliv pouze stát). Podobně odvážné návrhy však měly jen minimální šanci projít „republikánskou“ Sněmovnou i „demokratickým“ Senátem.
Rozpočet pro druhou část fiskálního roku 2011 přináší snížení vládních výdajů o 38,5 miliardy $. Prošel bezpečnou většinou v obou komorách Kongresu. Ušetření výše zmíněné částky má přinést omezení státní finanční podpory nejrůznějším domácím programům; rozvoji vysokorychlostní železniční dopravy, dotacím na podporu umění apod. Republikány ovládaná Sněmovna schválila návrh na snížení finanční podpory ve zdravotnictví a na snížení rodičovských příspěvků. Opatření však ze stolu smetl Demokraty vedený Senát.
Výdaje na zdravotní péči tak tvoří 22,5% z celkového rozpočtu. Částka na zbrojení a armádní výdaje pak 19,3%. Z evropského pohledu je zajímavé, že částka na zahraniční politiku USA tvoří pouhá 1,6%. Posledním faktem, který uvedu, je zajímavé srovnání s rozpočtem ČR. Zatímco vláda USA na sociální zabezpečení vydá 20% ze svého rozpočtu, ta česká téměř 38%. To je samozřejmě dáno historickým precedentem, evropská sociální politika je výrazně citlivější.
První bitva o veřejné finance je tedy poměrně zdárně dobojována, ovšem ta pravá válka začne teprve s debatami o státním rozpočtu pro fiskální rok 2012.